Transalp Challenge 2003

Závod: délka 652 km, 21 500 m převýšení v 8 dnech.

start: Mittenwald (D)
cíl: Riva del Garda (I)
etapová města: Reith im Alpbachtal (A), Kirchberg (A), Neukirchen am Grossvenediger (A), Brixen (I), St. Ulrich (I), Kaltern (I), Andalo (I)

Závodí se v teamech po 2. Jednak z hlediska bezpečnosti, jednak je to o trochu větší zábava. Kategorie jsou MEN (muži), WOMEN (ženy), MASTERS (muži - součet věků nad 80 let), MIXED (muž a žena) Další podrobné informace jsou zde (v angličtině).

Idea: poprvé mě napadlo, že bych se někdy rád zúčastnil Transalpu, asi před dvěma lety. Vždy jsem o tom hovořil, že až jednou bude čas, příležitost a peníze, tak bych to rád jel. Loni mi nějak secvaklo, že není na co moc čekat, že teď jsem ještě jakž takž zdravej a při síle a bůhví, jak to bude někdy v budoucnosti.

Na začátku října 2002 byl na web agentury Upsolut MV z Mnichova, která závod pořádá, umístěn registrační formulář. Přesvědčil jsem svého bratrance Fugase, aby se mnou jel jako teamový partner. Odeslal jsem formulář mailem do Upsolutu MV a oni mi jeho přijetí potvrdili, s tím, že jsme zaneseni do databáze a další potřebné informace, včetně toho jak a kdy zaplatit registrační poplatek 1 100,- EUR za team (550,- EUR jedna osoba), obdržíme později (koncem prosince)

K startovnému: částka 550,- EUR za jednoho závodníka se může zdát dosti vysoká, ale v podstatě se rovná klasickému startovnému na jednorázových závodech v západní Evropě x 8.

Přihlášení k závodu: na webu pořadatelů se v prosinci objevila informace, že budou další instrukce rozesílat 1. týden v lednu 2003. Čekal jsem tedy, že přijdou poštou a zůstával klidný. Podle předchozích zkušeností se vše o nějaký čas zdrželo.

Ovšem 20. 1. 2003 bylo na webu uvedeno, že závod je již vyprodaný. Kontaktoval jsem tedy agenturu mailem. Odpověď zněla, že máme smůlu, že závod je vyprodaný a jestli chceme, můžeme se předregistrovat na rok 2004. Trval jsem na tom, že jsme dostali potvrzení o zařazení do databáze a že chyba je na straně agentury, že nám neposlala podklady. Oni však stále do kola omílali to samé: “závod je vyprodaný, pokud chcete, můžete se zúčastnit Transrockies 2003, tam jsou ještě místa volná” Stáhnul jsem si tedy z webu registrační formulář, vyplnil ho a s fotkami zaslal poštou na adresu agentury. Zároveň jsem jim poslal šek na startovné ve výši 1 100,- EUR. Na adresu sponzorů závodu – tj. Adidasu, Siemensu, T-mobilu, Bike magazinu jsem zaslal stížnost na praktiky agentury. Asi po týdnu přišla obálka i s fotkami zpět se stejnou odpovědí:”závod je již vyprodaný” Poslal jsem ji tedy obratem zpět. A zároveň poslal mailem dotaz, zda můžeme startovat a jestli ne, tak ať pošlou peníze zpátky. Po dalším týdnu přišla odpověď mailem, že vše je OK a že můžeme startovat a že se omlouvají za potíže. Prostě a jasně: peníze hýbou světem…

V půli února 2003 bylo tedy vše jasné – 19. července 2003 se postavíme na start “nejtěžšího MTB závodu v Evropě” – alespoň tak to prezentuje pořádající agentura :-)

Fyzická příprava: měl jsem původně v úmyslu najet do Transalpu 8 000 km. Jelikož mám ovšem 2 malé děti a občas je třeba vydělávat nějaké peníze, ukázalo se to být jako naprosto nereálné. Slevil jsem tedy na 5 000 km. Tento plán by se zřejmě asi naplnil, nebýt osudného prvomájového švihu na Zvíkov, po kterém jsem měl naštípnuté žebro a na kolo ani pomyšlení. V květnu jsem prakticky nejezdil. V naprosté de-formě jsem absolvoval Malevil a Krále Šumavy. Začátkem června jsem si na dovolené v Turecku rozsekl patu a zase jsem prakticky 3 týdny nejezdil. Až teprve začátkem července jsem si trochu spravil chuť na Gran Canarii, kde jsem najížděl horské kilometry na silničce. Celkem jsem od ledna do července najel 3 200 km (MTB a silnice dohromady) + pár stovek km v zimě na válcích. Kromě ježdění na kole jsem v zimě chodil 1x týdně na fotbálek a občas s manželkou na squash. Na jaře jsem se zúčastnil pár mistrovských utkání v tenise za TJ Tenis Bohutín.

Můj teamový parťák Fugas jezdil pouze MTB (nic jiného ani nemohl, protože silničku nemá, ani jí nechce) Navíc se nepovažuje za cyklistu, což neustále zdůrazňuje, na kole jezdí, že ho to baví a taky kolo používá jako výhradní dopravní prostředek. Celkem najel letos před Transalpem cca 2 500 km. Kromě ježdění na kole chodí hrát 1x týdně florbal. Na kole jezdíme oba pro zábavu, používáme ho též jako dopravní prostředek a nástroj k udržování fyzické kondice. Nohy si nikdo z nás neholí.

K naší cyklistice – na horském kole jezdíme s Fugasem oba od roku 1990. Zachytili jsme počátky bikingu a MTB jsme tehdy dost propadli. Párkrát jsme se zúčastnili i Českého poháru v kategorii ”junioři”. Bylo nám ctí stát na startu s takovými bikery, jako M. Kvasnička nebo M. Kluge. Nejraději máme klasické XC. Jsme zastánci staré dobré oceli a nedáme dopustit na ortodoxní součástky jako např. řazení XT SIS. Oběma je nám nyní 27 let.

Biky: nejprve jsem chtěl Transalp absolvovat na celoodpruženém Breezeru Twister. Nakonec jsem ale zvolil klasický hardtail.

Muj bike:

Fugasuv bike:

<< zpet        príjezd do Mittenwaldu >>