Počet návštěvníků: 83558
|
Transalp Challenge 2003Den 10. – 27. července 2003 odjezd domů, závěr
Ráno už nezvoní budík a přesto se budíme kolem šesté. Člověk si za týden docela zvykne. Ovšem dneska není kam jet. Žádný starťák, žádná jízda na start. ACDC nám nebudou hrát na cestu. Nic. Prázdnota. Nejraději bych jel alespoň na švih. Není ale čas...
Pár postřehů na závěr Technika: V-éčkové brzdy nebyly problém, občas v delších sjezdech trochu bolely ruce, když měl člověk zatažené obě brzdy neustále třeba 1/4 hodiny. Brzdové špalky vydržely celý týden. Zadní pláště jsou na 30 % původního stavu. Zčásti je to způsobené neustálým ostrým bržděním na kamenech a šotolině a zčásti tím, že jsme hustili na maximum. To nás uchránilo od defektů procvaknutím, ale projevilo se dosti negativně na komfortu jízdy. Hardtail se jevil jako optimální řešení. Ve sjezdech jsme málokdy měli problém a snad jen na vrcholové cestě k Pfitscherjochu by jsme užili fulla. Neosvědčily se computery Cateye. Jakmile začalo pršet a být vlhko, tak nefungoval. A to nejen mně. Podobné jsem pozoroval u ostatních závodníků. Jako super věc musím vyhodnotit LOCK-OUT na vidlici. Využíval jsem ho ve všech výjezdech a na takhle těžké trati, kde se 85% času stráveného v sedle jede do kopce, je už úspora energie výrazně znát. Navíc je možné jít častěji efektivně ze sedla a ulevit tak svalům na zádech, které jinak ve strnulé pozici ukrutně trpí. Zranění: nebyla žádná, jediné s čím jsme se oba potýkali, byly rozedřené zadnice od vložek v kraťasech. Člověk málokdy stráví tak dlouhý čas v sedle. Po cca 6 etapě jsme už ovšem otupěli a ani tohle nám nevadilo. Nikdo z nás se zásadně nezranil. Kromě Fugasova jednoho pádu jsme žádný jiný neměli. Zbytečně jsme neriskovali a jezdili maximálně obezřetně. Pití: s sebou jsme vezli čtyři 30 litrové sudy KEG s Pilsner-Urqellem + 72 ks 0,5 l plechovek. Rozpočet byl tedy 7,8 piva na osobu a den. Po příjezdu do Příbrami zbyla jedna jediná plechovka, kterou jsem si vychladil a ještě týž večer vypil. Nedostatkem jsme tedy netrpěli. Pro závod jsme používali Enervit a občas jsme si s sebou vzali vrcholovou plechovku Pilsneru. Jídlo: z jídel šly na odbyt nejvíce slaná a kořeněná jídla. 1. k pivu se sladké moc nehodí 2. když do sebe člověk celý den láduje musli tyčky a power gely, tak už na sladké nemá pomyšlení. Před večeří jsme většinou snědli ještě něco malého na zub, jako třeba utopence, nebo hermelíny či nakládanou zeleninu. Každý večer jsme se dokonale přežrali. Výdej energie byl během závodu opravdu velký. Původně jsme předpokládali, že zhubneme. Opak byl pravdou. Na etapy jsme vozili tatranky a musli tyčky. Nejvíce se však osvědčila klobása, nebo lovecký salám s chlebem. Defekty: Fugas – 1x naražený ráfek (vyměnili jsme za celé přední náhradní kolo, které jsme vezli v autě) 3x prasklý drát v zadním kole, 1x přetržený řetěz, 2x píchlé přední kolo, 1x přetržené lanko od přehazovačky Vojtíšek - bez defektu Závěr: na závěr bych chtěl poděkovat Dědkovi, Fugasovi a Zdeňkovi za skvělé zvládnutí celé akce. Dědek má osobní pochvalu za skvělé jídlo, které vařil. Bez zázemí, které nám kluci vytvářeli tím, že zajišťovali kempy, neustále skládali a stavěli stan, přejížděli autem mezi etapovými městy a připravovali vychlazené pivo bychom asi těžko takto náročný závod absolvovali v tak relativní pohodě. Na skvělou pohodovou atmosféru, která nás během celých 10 dní provázela budeme všichni ještě hodně dlouho vzpomínat.
|
 |