Transalp Challenge 2003

1. etapa – Mittenwald-Reith im Alpbachtal (den 2. – 19. červenec) (82,7 km, 1991 m)

Ráno již panoval v kempu Isahorn u Mittenwaldu čilý ruch. Závodníky se to tu jen rojilo. Každý šteloval kolo, projížděl a okukoval naší pípu a sud. My jsme si ráno v klidu sbalili všechno potřebné do batohů a dali si ještě pár točených, krásně vychlazených na cestu. Já se Zdeňkem a Dědkem jsme ještě zařadili koupel v Isaru. Bylo to skvělé, voda měla tak 5°C a krásně rozproudila krevní oběh. Podle programu měl od 10:00 v prostoru startu probíhat velký předzávodní brífing a tak jsme v 9:45 vyrazili na start.

Ukázalo se, že opakují již známé věci uvedené v road-booku a propozicích. Chvíli jsme posedávali na chodníku, ale jelikož bylo hrozné vedro, tak jsme jeli směrem k tenis centru a tam jsme se vyvalili u řeky. Ještě jsme si tam dochladili Pilsnery v plechovkách a vodu ve flaškách a vacích, ošplouchli zpocené hlavy a to už byl pomalu čas jet na start. Při příjezdu na start nás oslovil klučina v repre dresu. Byl to masér od Delfi teamu. Dali jsme s Davidem a Romanem krátkou řeč. Poradili nám dost zásadní věc a to, že musíme ještě projít kolem chlapíka, co si odškrtává jednotlivé teamy. Start v Mittenwaldu se řadil podle startovních čísel, takže jsme se zařadili téměř na konec. Chvíli jsem ještě fotil a vychutnával příjemnou atmosféru.

To už zazněl výstřel a had bikerů se pohnul. Za ohlušujícího rachotu hudby jsme projeli přes startovní koberec a závod začal. Následoval průjezd uličkami Mittenwaldu. Všechny byly lemované davy diváků, kteří povzbuzovali, pískali a tleskali. Bylo to nádherné, úplně nám z toho naskakovala husí kůže. Pak už jsme nabrali směr tenis centrum a dál po cyklostezce směrem do Rakouska. Z vesnice Scharnitz už se začalo celkem strmě stoupat. Projížděli jsme po krásných šotolinkách údolí Karwendelu a v závěru se cesta šplhala v serpentinách do sedla Hochalmsattel. Nahoře jsme si dali každý po jedné plechovce a vrhli se do sjezdu. Ten byl dost náročný. Strmý a s velkými kameny sypajícími se na volno po cestě. Neustále bylo třeba být ve střehu, jinak hrozil defekt a nepěkný pád. Předjížděli jsme hodně lidí. Někteří měli dost zoufalou techniku a nedokázali se zorientovat, když jsme je předjížděli. Byli vysloveně nebezpeční sobě i okolí. Jeli jsme krásným úzkým údolím a pod námi byla hluboká skalnatá strž s dravou říčkou na dně. Pak se vyjelo na silnici a následoval zhruba 5 km úsek po pěkné silnici s mírným stoupáním. Už, už jsme se rozhlíželi po nějakém potoce, abychom dotočili vodu do bidónů, když se před námi objevila občerstvovačka. Člověk zvyklý na hojnost z Krále Šumavy se neubrání zklamání. Ani jsem neměl na ty jejich ionťáky chuť. Navíc u každého kanystru hrozná fronta. Na výběr byly jen musli tyčinky Schneekoppe, energy gely Squeezy, jablka a banány. Už jsme byli na odjezdu, když v tom jsem si vzpoměl, že na začátku občerstvovačky byly velké žluté cedule ATTENTION, ACHTUNG KONTROLL. Když jsme přijížděli nikdo nás však nenaháněl ani nezastavil. Vrátili jsme se tam a vskutku tam pobíhal kluk a holka se snímači čárového kódu ze startovního čísla. “Tak to jsme teda měli na mále” řekli jsme si. Na tohle si příště musíme dávat větší pozor. Chytili bychom 60 minut penalizaci už na prvním kontrolním bodě. Od kontroly se už jen stoupalo nahoru po šotolině až do sedla Plumsjoch. Tenhle výjezd byl podle mě jeden z nejhezčích na Transalpu. Sjezd odtud byl ještě prudší a rozbitější než z Hochalmsattelu. Úplně na konci sjezdu Fugas na chvíli polevil v ostražitosti a vjel předním kolem do stružky, ve které byl navíc nasypaný štěrk. Hodil klasického tygra, čím pěkně pobavil přihlížející diváky. Nestalo se mu naštěstí nic, ale přední ráfek byl řachlý. Musel rozepnout přední brzdu a ve sjezdu jet pomalu. Když to trochu pustil, celé kolo mu začalo vibrovat. Na rovince kolem Achensee ho ještě ke všemu začaly brát křeče. Prudký asfaltový sjezd do Jenbachu, kde všichni letěli přes 70 km/h jsme sjeli pomalu a ztratili hodně z vybudovaných pozic. Ačkoli jsme byli dost na chvostu, tak závěr, který se jel po cyklostezce údolím a sjelo se tu několik teamů dohromady, se jel ve velmi slušném tempu. Asi 5 km před cílem ještě překvapil hodně strmý výjezd po silnici. Tady už toho měli všichni dost. Projeli jsme kus lesem a už byl vidět Reith im Alpbachtal. Cílem jsme projeli v čase 5:32 na 240. místě.

Zavolali jsme klukům, aby pro nás přijeli autem. Než dorazili z Kramsachu, kde jsme byli ubytováni v kempu Stadlerhof, tak jsme si zašli na “pasta party”. Byly špagety a k nim výběr ze třech různých omáček a k tomu kousek koláče. Když jsme přijeli do kempu, pípa už krásně vrněla a mohli jsme si hned dát pár piv. Došli jsme se ještě vykoupat na přírodní koupaliště. Fugas si stěžoval na naražené koleno z pádu a opravdu mu pěkně oteklo. Zdeněk vytáhl tabletky Arnika a ty si Fugas vzal. Pořádně jsme se najedli a se smíšenými pocity šli spát.

<< příjezd do Mittenwaldu      2. etapa >>