Transalp Challenge 2003

2. etapa – Reith im Alpbachtal – Kirchberg (den 3. – 20. července) (85,84 km, 3 225 m)

Ráno jsme vstali v 5:50, zvládli ranní hygienu, vydatně posnídali a autem vyrazili na start. Fugasovi Arnika zabrala a koleno vypadalo mnohem lépe. Na startu jsem zjistil, že jsem si zapomněl nainstalovat pod sedlo brašničku s nářadím. Po zkušenostech z prvního dne jsem si už nebral Camel back a jel jen s věcmi v kapsách dresu. Zkoušel jsem ještě ze startu volat mobilem Dědka a Zdeňka, ale nedovolal jsme se. Silně duněla hudba a tak když se peloton rozjel, zařval jsem na přihlížejícího Zdeňka, že nemám brašničku. Zřejmě to slyšel, protože na 2. km stál u trati Dědek a předal mi ji. Skvělá teamová práce! Pověsil jsem si ji na řidítka a jelo se. Ze začátku se jelo dost zostra a hodně do kopce po asfaltu. Pak přišel první technický sjezd a měl jsem toho s plandající brašničkou na řidítkách plný kecky. Naštěstí nastal na trati špunt a byla chvilka nainstalovat brašničku pod sedlo. Dál se nám jelo celkem pěkně. Ve výjezdech jsem jel stále střední pilu a pořád jsme jen předjížděli. Sjezdy byly tentokrát po pěkné šotolitě, dlouhé rychlé a celkem bezpečné. V této etapě byla zařazená pěkná chodička přes Siedeljoch. Tam se neslo asi 1,5 km v kosodřevině a i kus dolů bylo bezpečnější kolo přenášet, než s sebou švihnout v kamenitém, rozbitém úseku pokrytém holými kořeny. V posledním výjezdu jsem měl absolutní formu a stále jsem se propracovával dopředu. Fugas jel svoje tempo. Mě akorát pálila chodidla a tak jsem párkrát zastavil a promasíroval si je. Tak jsem zároveň čekal i na Fugase. V posledním stoupání jsme dojeli i český smíšený team. Pak následovala krátká chodička. Tam už Fugas hlásil, že je dost odvařený, ale ještě se zmáčknul a dojel svižně do konce. Závěr byl po rovinaté cyklostezce a bylo to rychlé. Těsně před cílem jsme ještě předjeli italský team a skončili jsme 132.

V Kirchbergu bylo po průjezdu cílem kromě obvyklých musli tyček a pití ještě spousty salámu, vypečené houstičky, chleba a hodně různých koláčů. Rakouská pohostinnost se projevila. Když jsme volali klukům, tak ti byli na švihu. Jeli jsme tedy na kolech po silnici do kempu Schwarzsee u Kitzbuhlu. Bylo hrozné vedro a tak jsme se hned taky dojeli vykoupat k jezeru. No, k jezeru. Oproti jiným alpským jezerům, byl tohle normální rybník. Koupel ale pomohla k regeneraci. Kluci dorazili za chvíli. Pak jsme postavili stan, nainstalovali chlazení, vypili pár piv a jeli všichni na “pasta party” Jak se dalo tušit už z pohoštění v cíli, občané Kirchbergu si dali na party záležet. Kromě obvyklých těstovin, byly ještě pečená kuřata, velké kusy uzeného masa, spousty zeleniny a čerstvý křen, který opravdu pomohl prohnat dutiny.

V kempu jsme si udělali pohodový večer, probírali zážitky z celého dne a ani jsme nezaregistrovali kolik už je hodin. Bylo už 22:00 a soused z obytného automobilu, nás přišel taktně upozornit, abychom nehlučili. Dali jsme tedy ještě pár piv a šli spát.

<< 1. etapa      3. etapa >>