Počet návštěvníků: 79114

Transalp Challenge 2003

3.etapa – Kirchberg – Neukirchen (den 4. – 21. července) (52,5 km, 2 547 m)

profil 3. etapy

Ráno jsme jeli na start na kole. Bylo dost času, takže jsem ještě před startem pořídil pár fotek. Na tuhle etapu byli pozvaní V.I.P. hosté, mimo jiné pilot F1 Alex Wurz. Byli jsme dobře rozjetí, po startu se jelo zpět po silnici směrem na Kitzbuhl a tempo bylo celkem ostré. Hned jsme si vypracovali solidní pozici v pelotonu, abychom nezůstávali úplně na chvostu. Výjezd přes Fleckalm na Hahnekamm byl dost strmý. Zprvu vedl po asfaltu a pak přešel v pěknou širokou šotolinu. V jedné zatáčce jsem poprvé zařadil na 50 m i malý tácíček. Nechtělo se mu tam, když tam spadnul, tak jsem si kolenem ťuknul o vidlici a tak jsem se zase vrátil ke střední pile. Z Pengelsteinu byl dost prudký sjezd kolmo svahem. Fugas to s plně zataženými brzdami sjel, já jsem nechěl riskovat pád do kamení a v klidu to seběhl. Oběma se nám pěkně jelo a před druhým výjezdem na Stangenjoch jsme dojeli smíšený team Siemens 03 a dali s J. Vackem delší řeč. V závěru byl chodící úsek, téměř kolmý jen se stupy po kamenech. Pod námi dole zabublala doprovodná motorka a její řidič se chystal nahoru vyjet. Tipovali jsme jestli se mu to podaří. Nutno říci, že to byl opravdu borec. Vyjel to i se spolujezdcem.

Na Stangenjochu jsme se vyfotili a pustili se do pěkného šotolinového sjezdu. Hned na úvod se projíždělo statkem a na cestě stál vypasený růžový čuník. Kolona projíždějících bikerů ho vůbec nevzrušovala a neuhnul ani o píď. Museli jsme ho prostě objet.

Poslední výjezd byl psychicky náročný pro Fugase. Hlásil, že už ho nebaví věčné šotolinové dálnice motající se v serpentinách. Dost tlačil, ale nebyla to moc velká ztráta a na kopci jsme byli poměrně rychle. Z Wildkogelu byl nádherný výhled směrem na jih na pohoří Vysoké Taury s jeho ledovci. Sjelo se kus po šotolině k horské chatě. Bohužel tady před přechodem do sjezdového single-trailu se Fugasovi vyplandal galuskový ventilek a museli jsme měnit duši. Při výměně předního kola, jsme opoměli, že náhradní kolo má větší otvor na motoventil a dali tam galuskovou duši. Ta se vyvaklala u ventilku. To je zkušenost pro příště, čeho se vyvarovat. Ztratili jsme tím zhruba 50 míst v pořadí. Pumpička Author nebyla schopná nafouknout duši na správný tlak a ve střední části sjezdu následoval další defekt. Nebyla to už moc velká ztráta, ale psychicky už jsme byli na dně. Sjezd byl velmi technický, lesem přes kořeny a ruce už dosti bolely od brždění. Byl to jeden z nejhezčích sjezdů na Transalpu. Asi 7 km dlouhý, hodně přes kořeny, kameny a místy tekla po stezce voda. Několikrát bylo třeba hodně vysednout za sedlo, ale celé se to nechalo jet. Nikde se nemuselo z kola dolů. Jen bylo třeba být hodně opatrný a netrefit nějaký ze špičatých kamenů, které všude čouhaly.

Cílem jsme projeli v zoufalém čase 5:40 h., ale spokojení, že se nám podařilo i přes problémy nakonec dokončit. Bylo z toho 198. místo.

Z Neukirchenu jsme jeli na kole do kempu S.N.P. ve Waldu im Pinzgau. Kluci akorát odjížděli na švih, mířili ke Krimmelským vodopádům, které byly odtud vzdálené jen asi 7 km. My jsme se s Fugasem jeli vykoupat do Salzachu. Studená koupel krásně rozproudila a osvěžila tělo. Začal se zvedat ohromný vítr, který bral ze zahrad slunečníky a tak jsme se rychle vrátili do kempu. Uklidit věci, schovat výčep, ledničku a křesílka do stanu jsme stihli opravdu v poslední vteřině. Pak začalo pěkně pršet. Kluci přijeli ze švihu plni dojmů, ve sjezdu je to v 70 km rychlosti téměř odfouklo ze silnice a taky pěkně zmokli. Ve stanu jsme pak přečkali nejhorší. Já jsem si dal 3 piva, desinfekční slivovičku a byl jsem úplně totálně na šrot. Velké vedro a únava ze závodu na mě plně dolehla až teď. Usnul jsem a vstal až v 18:30. Jeli jsme autem na “pastu” do Neukirchenu. Tady jsme asi třikrát odcházeli, neboť nás odrazovaly dlouhé fronty. Nakonec jsme si ji vystáli. Kromě těstovin byl ještě losos a nějaká obloha, vcelku to nebylo špatné. Večer jsme šli brzo spát, abychom na nejdelší, 147 km dlouhou etapu do Brixenu (Bressanone) byli zregenerovaní.

<< 2. etapa 4. etapa >>