|
|
Transalp Challenge 2003
4.etapa – Neukirchen - Brixen (den 5. – 22. července) (147,3 km, 3 526 m)
Ráno jsme vstali již klasicky v 5:50, posnídali chleba se sádlem a škvarkama a autem se dopravili na start. 147 km dlouhá etapa vedoucí přes nejvyšší bod celé trati Pfitscherjoch (2 250 m.n.m) byla nazývána “královskou” Já i Fugas jsme měli velký starťák. U mě se navíc mísil s nějakou depresí. Musel jsem pořád myslet na chudáka Vašíka (mého ročního syna), který měl, podle toho co jsem večer telefonoval s Radkou (mojí manželkou), úpal a vysoké horečky.
Po startu se jelo do Wald im Pinzgau, kde jsme spali v kempu. Cesta vedla po šotolinách a asfaltových cyklostezkách. Z Waldu už to bylo po asfaltu stále jen do kopce. Fugas jel svoje tempo, já jsem se propracoval dopředu, asi tak na pozici kolem 140. místa, ale abychom se nemuseli hledat, tak jsem na něj nakonec počkal. Propadli jsme se tak na chvost startovního pole. Pak už jsme prakticky udržovali pozice až do cíle. Po vystoupání na Gerlos Pass se klesalo k přehradě. Byla to už klasická vysokohorská krajina. Kolem přehrady a pod ní bylo několik pěkných single-trailů lesem. Pak následovala občerstvovačka a od ní už to bylo pouze z kopce a po silnici. Chytili jsme si vláček a jeli pěkně rychle. Někteří střelci předjížděli auta i v nepřehledných zatáčkách a div se pak nesrazili s protijedoucími auty a autobusy. Před Ramsau se ještě krátce vystoupalo po asfaltu a pěknými úzkými asfaltovými serpentinami klesalo do Mayerhofenu. Odtud to bylo už jen do kopce. Zajímavé byli několikeré průjezdy tunelem. Některé byly mizerně osvětlené a tak se člověk na krátko ocitl v úplné tmě.
Před závěrečným výjezdem na přehradu Schlegeis jsme si udělali piknik u krásné řeky, něco vyfotili, pojedli lovečák, ošplouchli se a vydali nahoru. K přehradě to bylo serpentinami stále po asfaltu a v hrozném vedru. Za přehradou byl kontrolní bod a odtud už hodně vysokohorskou přírodou výjezd na Pfitscherjoch. Napravo od nás tekly krásné vodopády. Dost jsme se kochali. Posledních 3 km byla klasická chodička. Z Pfitscherjochu dolů byl pěkný štěrkový sjezd dolů do Itálie. Posledních 40 km vedlo různě po asfaltu a cyklostezkách. Profil byl ještě pěkně zvlněný a posledních 25 km bylo krásné cross-country. Alespoň malá satisfakce za předchozích 85 km po asfaltu na začátku etapy. I když jsme se chtěli už jen vyjet na další den, neustále se závodilo a konec jsme jeli v pekelném tempu. I tak se nám nepodařilo dohnat ztrátu ze začátku a celkově z toho bylo jen 211. místo. Byli jsme ale naprosto spokojeni, bylo to bez defektů, s piknikem a v úplné pohodě.
Večer jsme měli v úmyslu rozbalit naše ležení v Transalp campu, resp. na parkovišti vyhrazeném pro doprovod v obytných autech. Ukázalo se, že by byl docela problém na parkovišti, které bylo vyasfaltované a zčásti pokryté betonovými zatravňovačkami stavět stan. Za další jsme měli obavy o ranní hygienu. WC a sprchy byly ve sportovní hale a připadalo na ně hodně lidí, jak z parkoviště, tak Transalp Campu. Nechtěli jsme měnit už zaběhnutý scénář a jeli jsme nakonec už dost pozdě večer do kempu Vahrn See, který jsme také měli v našem původním itineráři. Stan jsme byli nuceni postavit dost ve svahu. Dědek se jal opékat slaninu, měli jsme roztočené pivo, když tu se přihnal ukrutný vítr. Ještě jsme jakž takž ukurtovali šňůrkami stan a přestěhovali všechny věci do předsíňky, když tu začalo hrozně lejt. Začala i bouřka. Do stanu kapalo a olej z rozpálené pánvičky se na nás všechny rozstřikoval. Zdeněk jistil vařič, Dědek opékal slaninu a topinky a my s Fugasem jsme ze všech sil drželi stan, aby nám neulítl. Po ohromném zahřmění vypadla nakonec elektrika v celém kempu. Zdeněk to odnesl spáleninou od pánvičky na ruce. Noc byla docela krušná, byli jsme celí vlhcí a sjížděli dolů ze svahu a všude se vznášelo ohromné česnekové aroma. Ovšem únava z předchozího dne byla veliká a tak jsme spali jako zabití.
<< 3. etapa 5. etapa >>
|
 |
