Transalp Challenge 2003

7. etapa – Kaltern - Andalo (den 8. – 25. července) (71 km, 2 976 m)

Ráno jsme se po tradičně vydatné snídani přesunuli tentokrát s velkou rezervou na start v Kalternu. Zjistil jsem, že jsem ráno nějak málo pil a k duhu přišly plechovky umístěné v autě. Dal jsem si jednu na ex a druhou si s sebou vzal na start, kde moje popíjení budilo rozruch mezi ostatními závodníky. Od startu se 20 km jen stoupalo po šotolině a to tak, že velmi strmě. Udržovali jsme solidní tempo. Fugas se držel jen kousek za mnou a propracovávali jsme se stále dopředu. Když jsem chtěl na Fugase počkat, přijel až asi po 8 minutách. Zdržení bylo zaviněné přetrženým řetězem a následným nýtováním. Dál už jsme jeli spolu až na Graunerjoch. V následném sjezdu bylo pár ošklivých kořenových úseků, které jsme raději nesli. Taky jsme tady viděli holčinu, kterou už měli v péči chlapíci z MV-rescue teamu. Měla zlomenou ruku. Za chvilku už pro ni letěl vrtulník. Neriskovali jsme a sjezdy jeli opatrně. Vykropit se v předposlední etapě by bylo dost smutné. Na 42 km začal dlouhý asfaltový úsek údolím, kde bylo snad 40°C. Fugas zase propadl depresi, pořád reptal, že není žádný silničář a že ho to nebaví. Tady jsme se rozdělili a já jel nějaký kus sám a nebo ve vláčku s jinými závodníky. Za Spromaggiore se projíždělo nějakým statkem a byla tam tekoucí voda. Osvěžil jsem se, snědl lovečák a čekal na Fugase. Docela se zmáčknul, protože přijel už po 2 minutách. Dál se stoupalo chvíli jabloňovým sadem, pak byla kontrola, na které byla informační cedule, že je to do cíle už už jen 9,6 km, ovšem převýšení 600 m. Závěrečné stoupání bylo opravdu výživné, místy bylo rychlejší tlačit. Naštěstí se jelo v lese a člověk nebyl tolik vystaven žhavému slunci. Jeli jsme zase každý své tempo, nahoře jsem na Fugase chvilku počkal a do cíle jsme jeli pěkně spolu. Předjeli jsme na posledních 2 km ještě 3 teamy a v cíli byli 196. s časem 6:36.

Kluci byli v kempu v Molvenu, což bylo jen 5 km daleko a stále z kopce a tak jsme tam dojeli na kolech. Kemp u Lago di Molveno byl velmi pěkný. Přímo u pláže. Zařadili jsme koupání, ještě před večeří se přejedli utopenci a pak dorazili zoufale hnusným lunchon meatem. Najednou z nás už závodní napětí spadlo a před závěrečnou etapou už jsme se cítili skoro jako v cíli. Jinak high-tech kemp Spiaggia nás překvapil tím, že na záchodech neměli prkénka ani toaletní papír …

<< 6. etapa      8. etapa >>