Transalp Challenge 2004

1. etapa – Mittenwald (D) - Imst (A) (den 2. – 17. červenec) (79,74 km, 2398 m)

Už noc nebrobíhala dobře. Neustálá revoluce v žaludku mne vyhnala asi v 5:00 na WC. Cestou jsem se v lesíku krásně vyzvracel, ta včerejší klobáska na lačno začala pěkně kopat. Ani poctivá půlhodinka na záchodě neodvrátila katastrofu cestou zpátky. Na tom samém místě byl další vrh. Ještě hodinka spánku, ranní pivko a osvěžující koupel v Isaru daly zapomenout na všechny prodělané potíže. Když jsme připravili auto k odjezdu a sbalily do baťohů všechny potřebné věci, nastal první problém - Michalovi vytekl na pozadí jeho Hydrapak. Závada byla v prasklém švu. Naštěstí jsme pamatovali na ledacos a tak přišel ke slovu můj náhradní Camelbak. Všichni závodníci z kempu už byli fuč a tak jsme se v 11:15 taky pohnuli na start.

Cestou na start po jsme v protisměru potkali B. Brentjense a K. Schwingovou, oba se rozjížděli rychlostí asi 40 km/h :-) Na startu před nádražím bylo opravdu nechutné vedro, teploměr ukazoval 47 °C na slunci a každý byl rád za kousek stínu. Absolutně bez bázně a hany jsme zabrali výhodná místa na začátku naší startovní kóje. Naše taktika byla totiž zkusit v 1. etapě vyjet výhodnou pozici pro další start. Za zvuku známé Highway to Hell od ACDC jsme se vydali na trasu letošního TAC 2004. Úvod byl opravdu úchvatný. Spíše připomínal dostihy. Hned za koncem Mittenwaldu se silnice zvedla prudce nahoru. Moje tepy byly na letošním maximu - 187 a vůbec nechtěly spadnout. Pak se cesta trochu srovnala v údolí Lautaschtalu a v závěru jsme po široké šoloce stoupali na Gaistalalm. Odtud následoval nám již známý sjezd po asfaltu, který jsme měli možnost okusit v protisměru během letošního Garmisch Classic. Tady padnul první rychlostní rekord. I bez nějakého velkého přemáhání neho zalehánvání ukázal tachometr v závěrečném sjezdu do Ehrwaldu 80 km/h. Bohužel po průjezdu městem nastala první zrada. Občerstvovací stanice a kontrolní bod zároveň svedla závodníky do nepříjemné fronty, ve které se čekalo nejméně 10 minut. Taky jsme zřejmě ztratili dobře rozjetý závod. Ohřáté svaly ztuhly a psychika klesla na bod mrazu. Během následujícího výjezdu na Fernpass jsem se začal potýkat s křečemi a vůbec se mně ani Michalovi nejelo dobře. Na druhé občerstvovací stanici jsme se docela zdrželi a po ní následoval úsek označený v Roadbooku jako "extra steep up-hill" mostly must push. A nelhali. Tlačilo se asi 4 km. V tom děsivém vedru ubývaly síly velmi rychle. Naštěstí se v závěru zatáhlo a téměř začalo pršet. Výjezd na Dirstentrittkreuz Michal většinou tlačil a já i když jsem ho jel, příliš jsem nezískával. Nahoře chtěl Michal odpočívat, ale moje chorobná prestiž :-) ho hnala kupředu. Nebýt toho nádherného sjezdu, který následoval, tak snad jsme snad celý Transalp odpískali. To bylo opravdu za odměnu. Navíc se přihodila skvělá věc: asi v 50 km/h přiletěl zezadu nějaký Němec a když mě míjel tak hlásil "Achtung Spitfire", tak jsem lehce uhnul doprava, aby měl dost místa na předjetí. No a asi po padesáti metrech milý "spitfire" jaksi pozdě reagoval na zatačku, nedobrzdil to a putoval přímo rovně skrz křovisko. Naštěstí tam nebyl žádný vzrostlejší strom, takže se mu nic nestalo a pokračoval dál. Ale v tu chvíli jsem myslel, že se potrhám smíchy, jak to bylo všechno pěkně sehrané.

Na závěr se jelo po rovině a do mírného stoupáku vypečeným údolím do Imstu. Rozdíl teplot mezi horami a dolinou je docela znát. Po projetí cílem jsme se trochu otřepali z prodělaného "traumatu" (217. z 315. v kategorii) zavolali klukům a ti nás navedli za nimi do kempu. Hned vedle kempu bylo koupaliště, kam jsme měli vstup na race pasy zdarma a taky jsme toho šli rychle využít. Povečeřeli jsme lečo a zasedli ke konzumaci velkého sudu. První večer jsme s ním docela slušně zahýbali, ale pořád v něm bylo požehnaně piv. Hned vedle nás stali s dodávkou Dánové, tým 409, které jsme potkali i předchozí den v Isahornu. Když kolem nás chodili do sociálek, tak pořád nedokázali pochopit, že pijeme opravdové pivo. Kempík byl docela útulný, ale je nutno jen poznamenat, že ten kempný, ten kempný byl nějakej divnej :-)) Pořád někoho naháněl, šikanoval a kontroloval, až to bylo trapné... Postupně jsme uvadali a spát šli asi ve 23:30.

<< příjezd do Mittenwaldu      2. etapa >>

<< příjezd do Mittenwaldu      2. etapa >>