Počet návštěvníků: 79114

Transalp Challenge 2004

5. etapa – Naturns (I) - Meran (I) (den 6. – 21. eervence) (53,8 km, 2 103 m)

profil 5. etapy

Na tuhle etapu jsme se už opravdu těšili. Jednak se po namáhavé předchozí etapě hodila, že je krátká a taky měla být prošpikována sjezdy. Ráno všechno probíhalo dle již nacvičeného scénáře a na start jsme jeli poměrně včas a zařadili i krátké rozjetí a rozehřání. Na start jsme dorazili asi v 7:40, ale i naše poslední kóje už byla téměř plná. Takže výhoda žádná, spíše jsme při delším čekání na startu zase vytuhli.

Na úvod byl připraven výjezd na Naturns Alm a převýšení činilo 1 400 m. Takže žádná procházka růžovým sadem. Úvod se jel po asfaltu, který ve 1 200 m.n.m přešel do šotoliny. Cesta nebyla moc strmá, stoupání bylo velmi pravidelné a tak se kopec jel vcelku příjemně. Navíc se jelo ve stínu lesa, jediné co tedy scházelo bylo na každých 100 výškových metrech jedno pěkně vychlazené pivo. Držel jsem se stanovené taktiky, která zněla: dobře vyjet první kopec a neztratit ve sjezdu. Michal si stěžoval, že je nějakej odvařenej a tak jsem se mu neustále mírně vzdaloval.

Asi 150 výškových metrů pod vrcholem, když už jsem s ním zcela ztratil vizuální kontakt, jal jsem se na něj na pasece počkat a měl jsem obavy, že nabereme zdržení. Naštěstí Michal mile překvapil a byl asi jen necelou minutu pozadu, takže cca 7-10 teamů v pořadí odstup. Těsně pod vrcholem byla ještě nosící pasáž, ale jen asi 100-150 m. Nahoře v kosodřevině už byl jen klasický horský chodník pokrytý šutry a plný kořenů. Jízda přes hřeben byla krátká a sjezd, který následoval docela náročný. Všude samý ostrý kámen, hrany a skoky. Povrch poměrně sypký a nebezpečný. Michalova deprese byla ta tam a začal sjezdařit jak o život. Chvílema jsem měl problémy mu uviset. V následujícím dlouhém a povrchově rozmanitém sjezdu jsme stále jen předjížděli. Na občerstvovačce, která asi ve 2. třetině sjezdu následovala jsme se zdrželi jen minimálně. Dotočili pití do flašek a schroupli kousek melouna. Za občerstvovačkou následovalo odmočení a zase rychle do sjezdu, který už byl až do údolí asfaltový. Ve městě Töll jsme dojeli zhruba 20 členou skupinku jezdců před námi, kteří byli nuceni čekat u kolejí na šraňky. S nimi jsme se vyvezli na menší kopec a pak mezi sady, ve vypečeném údolí už se to zase roztrhalo. Poslední výjezd byl už jen po asfaltu a nějakých směšných 220 m převýšení na cca 3 km. Hned za prvním stoupákem byla také značka 4 tornante, takže bylo jasné, že budou následovat 4 prudké serpentiny a ty nás dostanou do nějakého sedýlka odkud už pojedeme z kopce. Taky že jo. Ovšem sjezdy, které pak následovaly nejde nazvat jinak než výživné. Stezky ve strmém svahu, místy plynule přecházející v kamenné schody a většina zatáček tak ostrých, že je člověk sotva vybral, pokud vůbec. V jednu chvíli se mi podařilo k Michlovu zděšení vedle něj jet zcela po předním kole, sám jsem ani nevěřil, že to ještě ukočíruju. Po výjezdu z lesa následoval krátká asfaltová stojka a pak přenádherný úsek kolem hradu Dorf Tirol. Vše po asfaltu, ale byla to nádhera. Mezi tím i jeden tunel pro pěší, celé mi to připomínalo jízdu na horské dráze. Ostré zatáčky, prudká klesání, místy malý výšvih a do toho všeho ještě všudypřítomní a bouřlivě povzbuzující diváci. Po téhle asfaltové vložce následoval opět krásný trail lesem a to už se přejížděl dřevěný most přes řeku, na kterém byla poslední kontrola. Odtud už to bylo jen z kopce a jelo se pěkně zostra. Teamy, které jsme předjížděli a nebo kteří si nás docvakli zezadu nechtěly dát nic zadarmo. Chvílema, když se jelo trochu v chumlu mi to přišlo až nebezpečné, protože co chvíli bylo nějaké zúžení, nebo kůly proti vjezdu aut. Prudce se sklesalo do města, přejezd lávky a už jsme byli na cílové rovince na lázeňské promenádě. Zrovna v pravé poledne. Hrozný hic, vysmahlá dlažba a.. a konečně se potkávám v cíli s Thomasem Frischknechtem. Sice přijeli 50 minut před námi, ale ještě se motal ve stánku Scottu. Ovšem smůla, zrovna jsem s sebou nevezl foťák, takže jsem se s ním ani nemohl blejsknout. Smůla.

Volám tedy Dědkovi, kde kempujou. Zrovna jsou na švihu a dle předpokladu jeli do 12 km vzdálené Lany. Nu což, dneska to bylo krátké, tak se alespoň pořádně vyjedeme. Cesta do Lany byla po rovině, ale polední vedro bylo ohromující. Kemp je ale krásný, nikde žádní závodníci, jen pár dřímajících důchodců. Je tady i bazén, skvělé sociálky a takový krásný klid... Hned narážíme Plzeň a dáváme 3 rychlé proti dehydrataci. Než kluci přijeli už jsme zgáblovali pár klobás a nějaký ten hermelínek.

Jen co Dědek s Fugasem dorazili ze švihu, tak se pustili do vaření. Na programu byly fazole pikant. Naladili jsme v autě taky televizi a k našemu štěstí jsme zrovna stihli TDF – časovku na Alp d´Huez. Po výborné večeři, po které následovala jako dezert naložená niva v pivu jsme zařadili protažení v bazénu, který se v kempu nacházel. Večer dorazilo z domova SMS info, že jsme 5. etapu dokončili na 173. místě. Vlahý večer s posezením u piva uběhl a my jsme šli spát s pocitem dobře vykonané práce. ..

<< 4. etapa 6. etapa >>