Počet návštěvníků: 79114

Transalp Challenge 2003

6. etapa – Meran (I) - Kaltern (I) (den 7. – 22. eervence) (72, km, 2 732 m)

profil 2. etapy

Když ráno v 5:40 zazvonil budík, tak bylo v kempu ještě mrtvo. Žádné fronty ve sprchách ani na záchodech. Poladili jsme kola, nasnídali se a vyrazili do Meranu na kolech na start. 12 km bylo na rozjetí tak akorát.

Na startu už bylo v 5:35 zase téměř plno. Michalovi se při neopatrné manipulaci vysmekl náústek z Camelu a část čaje mu vytekla na promenádu. Start se pořád nějak zdržoval a tak jsme odjížděli asi až v 8:10. Ulicemi Meranu se začalo hned stoupat a to tak, že prudce. Po asi 250 výškových metrech metrech se silnice na asi 1,5 km trochu srovnala, aby se pak začalo celkem prudce stoupat. Když už jsme se začali dostávat jakž takž do slušného tempa, přišel první špunt. Ze silnice se najíždělo do singletrailu a vytvořila se ohromná fronta. Po krátké terénní vložce se přejelo na silnici, po které jsme několika tunely projeli do Haflingu. Tady jsme se drželi jedné Švýcarky, jela krásné tempo, fungovala lépe než můj sportester. Za Haflingem se už stoupalo příjemnými šotolkami lesem až k p vní občerstvovačce. Tady zase žádné zdržení, jen doplnit vodu a hurá na Auener Jöchl. Cesta vedla stále po šotolkách a v závěru se kousek tlačil po horské louce až do sedla. Tady příjemně povzbuzovala velká skupina z nějakého místního bike clubu. Celkem jsme z Merana stoupali 25 km a přes 1 600 výškových metrů. Z Jöchlu se jelo krásnými traily, pak šotolka, zase hned prudké stoupání a pak po krásných cestách, prošpikovaných kamenitými traily přes Tomanegger až do Jenesienu. Předchozí večer jsme si v Road booku nastudovali, že tady přijde dost husté klesání a to neuvěřitelných –26%. Cesta byla taková spíše hrubá asfaltka a padala dolů kolem hradu Rafenstein. Nutno říci, že brzdy byly ohřáté na maximum i když jsem se jim snažil povolovat co jen to šlo. Jenže jakmile člověk na sekundu povolil začal nabírat nebezpečnou rychlost. Cesta se stále točila a všude kolem kamenné zídky. Michalovi na chvíli Hayesy přestaly brzdit úplně. Po půlminutové pauze se zase vzpamatovaly, na rozdíl od mnoha jiných závodníků, kteří byly rozseti v celém kopci a usilovně spravovali brzdy.

Po tomhle klesání přišel pohodový průjezd Bolzanem po cyklostezkách. Nutno říci, že nejhorší bylo to ohromné vedro, které zde panovalo. Po cyklostezce se dojelo až pod nějaký hrad, kde se najelo opět do terénu a to takového, že bylo téměř pořád nutné tlačit. Všude samé kopřivy, netykavky a cesta hrozně moc prašná. Celý tenhle úsek byl dost nepovedený a taky dost vysilující. Trval asi 8 km, než se vyjelo zase mezi sady a pak v první vsi byla občerstvovačka. Do cíle zbývalo už jen 10 km. Ty jsme projeli ve svižném tempu a vychutnali si ještě pár pěkných sjezdíků a trailů. Po výjezdu z lesa už se nastoupalo asi 80 metrů na 2 km a za zatáčkou, hned na okraji Kalternu byl cíl. Docela mne překvapilo, že na to jak jsme makali, tak v cíli jsem viděl dost lidí, se kterými jsme jindy jezdili. Snad kromě Dánů, se kterými jsme absolvovali posledních 10 km společně a v cíli byli o nějakých 200 m před námi. Chvíli jsme oddechli, snědli pár melounů, zavolali domů dětem a manželkám a byli připraveni odjet do kempu. Ještě jsem chtěl ve stánku Magury koupit nové destičky, protože přední už byly téměř na nule, ale byla tam fronta asi 100 m, tak jsem to vzdal.

Nutno řící, že všechny ostatní kempy kolem jezera byly plně obsazené. Zase jsme měli pěkné místo nedaleko sociálek. Hned jsme se jali popíjet Plzínku, která byla pořád ještě výborná. Netrvalo to dlouho a kluci se vrátili ze švihu, takže jsme se mohli pustit do přípravy „pasty“ Na pořadu byly těstoviny se sýrovou omáčkou a kuřecím masem. Ještě jako předkrm jsme spořádali pár utopenců a opět sledovali v TV Tour, kterážto byla opravdovým zážitkem, protože Lance A. předvedl skvělý spurt při dojezdu horské etapy. Kluci nám vyprávěli, jakou měli veselou příhodu s vytopením sousedů z teamu „Pulsschlag“, když z nepochopitelných důvodů vypnul pojistný ventil na čerpadle a celá nádrž se vypustila a přitom odtekla přímo na místo pod námi, kde oni stáli. Po večeři jsme dali koupel v jezeru a Dědek se jel podívat do Kalternu na výsledky. 188. místo a posun celkově dopředu stejně jako ve 2. etapě.

<< 5. etapa 7. etapa >>